Červen 2018

Kousíčky, klid a ticho

17. června 2018 v 2:20 | Ghoul |  Deprese and stuff
Klid. Klid a ticho a především rachot. Hukot krve v poloplné hlavě. Myšlenkami přetékající hrnec trpělivosti a rána do stolu. Začíná tak správný příběh? Nebo jen další pokus o zklidnění bouřícího moře uvnitř topícího se srdce.

Tlak na plicích. Sípot a strach. Stažený výkřik z tlumeného hrdla. A pak ticho. Klid a ticho. Na chvíli nic než rychlý tep srdce. Co když píst pumpující život ztichne taky? Když se čas zastaví a listy odvívané větrem zůstanou nečinně stát ve vzduchu, jako by je někdo paralyzoval. Co pak? Co udělá osoba kácící se k zemi v nejpomalejším pohybu který kdy její tělo udělá. Je to jen pocit. V hlavě. Jde dolů stejně rychle jako vždy. Tentokrát naposled. Oči jsou jako projektor na obrázky od mládí až k současnosti. Život i smrt v jednom svazku. Kapesní vydání srdceryvného příběhu a pak jen slza. Slza na koutku oka co steče z tváře. Stejně pomalu jako se hýbe zbytek světa. A pak ta vzpomínka.

Jízda autem. Prázdná cesta, která pomalu utíká. Přerušovaná linie uprostřed vozovky tajemně mizí pod koly auta a řidič se usmívá. Pohled ze zadních sedaček. Sleduje tu nádheru. Kolem jsou jen stromy. Les a klid. A ticho. Co říká? Co říká řidič? Neslyší. Neuslyší. Ticho a klid. Jen tep srdce. Bušení v hlavě silné tak až z něj bolí mozek. Jeden poslední ostrý hrot do vnímajícího místa. Otočí se a co pak? Kouká na tebe. Čeká odpověď. Ze starce jen němé dítě. Může řvát? Může mluvit? Mlčí. Jen mlčí. A pak náraz. Prudké vytržení z reality. Kapota se mačká o zeď. Zeď? Kde se tam vzala? To nebyla vzpomínka. To byl sen. Příprava na odchod. Symbolika cesty a ticha.

Lebka se začala tříštit po dopadu na asfalt. K tělu někdo běží. Běží? Vždyť stojí na místě. Vše je tak pomalé. Nemohou jednat rychleji? Vždyť ten člověk umře! Umře? Odejde a vrátí se? Odejde? Co se stane. To ani on sám neví. Bolest se mu pomalu zahryzává do nervové soustavy, překusuje ji na kousíčky jako krysa kabel od televize. Křup křup. Lebka na dranc a flek z krve na chodníku. Na cestě. Na podrážce člověka co chtěl pomoct. Zachránit osobu, která to vzdala. Vzdala? Která odešla. Odešla? Utekla a zbaběle opustila tento svět. Dobrovolně? Nehoda? Ne! Jediné co v tuto chvíli platí je osud. Poslední chvíle před smrtí. To je ta chvíle, ve které si to má člověk uvědomit.