Pod srpem měsíce - #01

10. prosince 2017 v 21:10 | Ghoul
Kůže z rukavic zapraskala se sevřením těžkého kladiva. Měsíc osvětloval tmavou cestu hvozdu v Devonu. Po úmrtí sira Charlese Baskervilla byli o pomoc požádáni jen dva muži. Sherlock Holmes a ne tolik známý vyšetřovatel zabývající se mytologií a především démony. Malé větvičky praskaly pod podrážkou vysokých kožených bot. Slyšel zavrčení. Blížil se. Okamžitě po ohledání těla si byl jist, že za smrtí sira Baskervilla nestál člověk.



Šel dál směrem k mokřadům. Sledoval stopy. Něco mezi tlapou zvířete a nohou člověka. Obával se, že půjde o případ vlkodlaka. Mohl se však mýlit. Poslední dobou se mu to dělo častěji, než by chtěl.

Táhl sebou těžké kladivo. Jeho hlava byla vybroušena z kusu ryzího stříbra nalezeného hluboko v Cordillerách v Peru. Runy, které na něm byly vyryty, opsaly z kodexu lovců démonů, který založil v roce 714 našeho letopočtu Sv. Hubert v Belgii. Patron všech lovců ať už těch co šli jen po zvířatech, tak těch, na které dohlížel i Sv. Michael, jelikož většina těchto stvůr vzešla z pekla. Toporo bylo vybroušeno z nejstaršího jilmu v Anglii. Dělalo na něm dvaadvacet řezbářů a truhlářů. Výsledkem bylo toporo tak tvrdé že bylo schopné i celou tíhu kladiva unést.

Za opasek byl ve smyčce z řetězu pověšen kříž. Vyroben a s precizností mistrů z Itálie vybroušen z toho samého stříbra jako kladivo. Na konci každé špičky se nacházel rubín. Uprostřed kříže mu dominoval největší. Rubín, v jehož prasklinkách a rýhách od broušení zaschla krev Vláda Drákuly a který do Vatikánu dovezl v roce 1482 Abraham Van Helsing. Byl uložen ve středu kopule Sixtínské kaple do roku 1579 než ho nechal Řehoř XIII vyndat a vsadit do tohoto kříže, během příjezdu Samuela, našeho hrdiny do Vatikánu. Byl posvěcen samotným papežem. Nejúčinnější zbraň proti všem možným pekelným stvůrám, pokud selže stará dobrá tvrdá metoda.

Jedna bota mu zajela do bahna. "Kurvadrát." Zaklel Samuel a prudce ji z bahna vytáhl. Rozhlédl se. Bylo mu jasné, že cesta přes tenhle močál nebude snadná. Obzvlášť s těžkým kladivem. Rozhodoval se, jestli ho však s sebou vůbec brát. Mohl by se spolehnout jen na své dvě dýky s hadím jedem, ale dosud nevěděl, co ho čeká a bál se, že by mu nemuseli stačit. Odložil kladivo na zem a na konec topora položil svůj široký klobouk. Stín mu odjel ze tváře a měsíc osvítil jeho bledou pleť. Rudé oči se zaleskly v mokřadech a on se zhluboka nadechl. Prohrábl si pruh kratších vlasů, který mu zůstal na hlavě. Strany měl vyholené, aby mu zvuk šel přímo k jemně našpičatělým uším a nerozbíjel se o dlouhé vlasy. Kolem úst s úzkými rty se mu obtáčeli zpod nosu až na bradu husté vousy. Zbytek tváří měl holý. Chyběl mu pruh uprostřed obočí. Místo něj měl jizvu.

Protáhl se v zádech a rozeběhl se přes spadlý strom, který ležel v mokřadech. Bez těžkého kladiva a klobouku, který mu mohl odlétnout, byl mnohem pohyblivější a rychlejší. Uháněl skrz devonské mokřady. V nose stále cítil pach zvířete, které nemohl identifikovat. Zastavil se, když stopu ztratil. Doposud tam byla. Najednou však zmizela. Bylo mu jasné, že je na místě. Někde tam musí být. Zastříhal ušima, a jak čichal, odhaloval své bílé zuby. Nyní on sám připomínal zvíře. Zvíře na lovu.

Zpoza jednoho z balvanů se ozvalo zasténání. Pomalu se k němu vydal. Našel tam krčícího se muže, kolem 28 let, nahého. Byl si jist, že se jedná o vlkodlaka. Neznal jeho sílu. "Prosím, ať jste kdokoliv, neubližujte mi, prosím. Na kolenou vás prosím. Potřebuji pomoc." Řekla osoba. Samuel se na něj zadíval rudýma očima. "Možná bych ti zvládl pomoct. Ale něco za to chci." Neznámý muž se mu upřeně zadíval do rudých očí. Pochopitelně se jich bál. "A co." Špitl potichu. "Informaci. Zabil jsi sira Charlese Baskervilla?" Neznámý se zvedl a zacouval. Zesklovatěly mu oči. "Já…" Samuel sáhl na záda a chytil rukojeť jedné dýky. Druhou ruku držel nataženou před sebou.

"Všechno je v pořádku. Potřebuji to vědět. Jmenuji se Samuel Carne a jsem tady, abych ti pomohl. Zabývám se studiem takových, jako jsi ty." Neznámý se na něj podíval. "Nevíte nic. Nedokážete si představit, jaké to je, být monstrum." Samuel se na něj upřeně díval. "Hochu, Lycantropie je nemoc jako každá jiná. Jsem specialista na tyto nemoci. Zvládnu tě vyléčit." S těmito slovy málem upadl Samuel do mdlob. Jako by ho někdo uvnitř hlavy praštil něčím pořádně tupým. Chytil se za hlavu a zatřásl s ní. "Já ale nejsem vlkodlak. Jsem něco daleko horšího." Řekl mladík. Samuel se na něj podíval. Viděl, jak se mu napínají svaly a cukají mu rty. Protáhl se mu nos i s tlamou a vytvořily čumák. Ruce se mu protáhly stejně jako zbytek končetin. Na rukou mu vyrašili ostré drápy a ze zad vyrostl dlouhý ocas. Po celém hřbetě mu od čela trčely malé růžky. Jeho kůži pak pokrývaly šupiny podobné hadím. Byl to chorý výplod ještě horší mysli. Hrubým hlasem ta stvůra promluvila. "Já jsem něco, co nikdo už nevyléčí. Já jsem stvůra z Baskerville." Řekla a vycenila zuby. Rozeběhlo se to proti Samuelovi, který samým překvapením strnul a nechal se odmrštit jedním mocným máchnutím té obludy. "Nesnažte se mě hledat, doktore. Nebo cokoli jste zač. Raději se držte dál. Než to s vámi nadobro skoncuji."

S těmito slovy se stvůra odebrala hlouběji do hvozdu. Samuel se těžko zvedal ze země. Postavil se na nohy, zavrávoral a spadl. "Jen počkej, ty hajzle." Procedil skrz zuby a olízl si krev ze rtů

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama