Jak umírá naděje

3. prosince 2017 v 16:57 | Ghoul |  Deprese and stuff
A jak umírá naděje? Jako pták zasažený bleskem, hořící a v bolestných křečích padající k zemi za zvuků odporného burácení. Jak umírá, když dlouho žila? Pomalu a bolestivě jako poslední pěšák na bojišti. Pomalu jako jehla zabodávající se do pulsující tepny, jako střípek za hranou oka, který nejde rozmrkat. Pomalu se tříští na malé kousky a v dešti rozpadu cinká o dlaždice v koupelně doprovázená tichým kapáním rudého saténu z žil, tiše jako symfonie smrti umírá poslední kus života v mysli ztrápené osoby. Po rocích souboje odchází. Stará a zrezivělá, napůl rozpadlá a umírající. Jak na houslích smyčec žiletka na paži doprovází naději ke dveřím za zvuků orchestru ďábla v pařátech drtící duši zlomenou útlakem! Přes brány pochodují rudí vojáci se smrtí za zády! V davu všech se zmítá střípek, praská a drtí se v náporu bolesti, která pochoduje přes jeho záda. Barví armáda stěny do ruda a tmavne nebe. Zvuk všeho utichá v ostrých výstřelech nervových konců. Ve víru euforie mísí se strach s radostí. Bolest pod nimi v zlověstném marši odnáší poslední přeživší na popravu. Bez přípravy popravuje poslední zbytky síly, Bez varování bortí hrad naděje. Hradby padají do oceánu z útesu a zem se propadá v otřesech vojsk. A k tomu dáma v černém, anděl s dlouhou černou sukní pohladí svou kostěnou rukou čepel kosy, než pročísne rudou armádu v saténu. V záplavách zbarvené vody přichází a rozhrabuje sutiny. Až vyndá osobu poslední, která zůstala. Její hebké roucho ji omotá než obejmou ji křídla a v tichosti odejdou spolu. Tak končí boj. Tak umírá naděje. V tichu. Sama. Takhle odcházejí neviditelní válečníci. Takhle utichá nepokoj. Takhle vypadá smrt.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama