Poslední západ před odjezdem

20. února 2017 v 11:10 | Ghoul
Sarah se přehoupla přes plot a těžce dopadla na zem svými steely. "Budeš tam jen tak stát nebo půjdeš za mnou?" řekla Sarah a usmála se na Amélii za plotem. Amélie nervózně přešlápla na místě a pak začala lézt přes plot. Když se přehoupla přes plot, zachytil se jí rukáv košile za poodtržené oko kovového pletiva a zároveň jí podklouzla noha. Ztratila rovnováhu a s žuchnutím za zvuku párající se látky dopadla na zem. Celý její rukáv nyní visel na pletivu. "Do háje!" zaklela. Sarah se jen zasmála a se rty roztáhlými do krásného a sladkého úsměvu podala kamarádce ruku. Amélie jí kouzelný úsměv opětovala a vyhoupla se zpátky na nohy. Sarah šla napřed. Vždycky šla napřed. Taky proto že na ní Amélie mohla oči nechat. Ráda pozorovala jak se její pevná prdelka při chůzi pohupovala, natěsnaná v úzkých černých džínách. Občas se až moc zakoukala na její ladné pozadí, jak ostatně nasvědčovala jizvička na levé straně nosu.




"Tudy to nepůjde." Řekla Sarah při pohledu na zabarikádované okno. Amélie jen pokrčila rameny a usmívala se. Sarah jí čas od času úsměv oplatila. Amélie pokukovala střídavě po ní a po vchodu dovnitř. Přistoupila k jednomu z oken a zahýbala povolenými prkny, která vypadala na zem. "Tudy to snad už půjde ne?" zeptala se a její pohled byl směřován opět na Sarah které se na tváři vyloupl úsměv. "Budeš mě muset vysadit." Usmála se Sarah a přistoupila k ní tak blízko že cítila jak se jí v nose mísí tvrdá vůně koženkové bundy a sladkého parfému Sarah.

Sarah pozvedla svou štíhlou nohu a dala Amélii ruku kolem krku. Vyhoupla se nahoru chytila se pevně špaletového, značně prohnilého okna a vydrápala se s boží pomocí, nadávkou na rtech a písní v srdci do okna. "Teď ty, skrčku." Řekla a šibalsky se usmála. To zahřálo Amélii u srdce. Dlouho ji neviděla se smát a každá chvíle kdy pozorovala její těkající koutky jí připadala jako hodiny. "Neříkej mi tak!" štěkla po ní vesele Amélie a nakrčila nos, stejně jako to dělala pokaždé když se zlobila, ne chtěla vypadat jako někdo, kdo se zlobí. To se zase líbilo Sarah. Donutilo jí to se opět usmát. Natáhla ruku a Amélie jí chytla. Vyhoupla se do okna a obě dvě najednou stály v pruhu světla, které bylo tím jediným, v uvozovkách, pořádným zdrojem světla. Skrz úzké paprsky, které pronikali do tmavé vily tančila zrnka prachu. "No… tak se na to vrhneme ne?" řekla Sarah a vytáhla pohotově z kapsy baterku. Rozsvítila a paprsek nově vzniklého světla odhalil další zrnka prachu vznášející se vzduchem.

Dům měl celkem dvě patra, přízemí, zahradu, dva sklepy, garáž, dřevník a obrovskou zahradu. Holky se rozhodly že sklep z průzkumu vynechají. Mířili tedy výš. Do vyšších pater. Dostali se až do podkroví. Dírami ve střeše prosvítalo oranžové světlo zapadajícího srpnového slunce a Sarah se usmála na Amélii. Pustila jejich oblíbenou muziku a odložila mobil na jednu z mohutných dřevěných beden. "Smím prosit?" řekla lehce nesměle Amélii a uklonila se aby ani koutkem oka ta malá drobná bytost která tak těžce uvízla v jejím srdci neviděla, že se jí červenají líčka. Amélie se zahihňala přesně tak, jak to dámy na plesech dělají při vyzvání k tanci. Chytila Sarah za ruku a přivinula se k ní. "Jisteže smíš." Řekla a usmála se. Amélie propletla prsty s těmi Sarah a druhou ruku jí položila na rameno. Sarah ukotvila lehkým stiskem svou druhou rukou na jejím boku a společně se ve víru ladných melodií ztratili při tanci který se měl podobat valčíku.

Když se dívenky unavili, sedli si pod rozbité okno. Amélie se přitulila k Sarah a položila jí hlavu na rameno. Sarah jí objala rukou a hladila jí na rameni. Amélie jí z ničeho nic objala. "Nechci abys mi zase odjela." Řekla až téměř plačtivým tónem. Sarah se usmála a po tváři ji stekla slza, která maskovaná za úsměv se jevila jako slza štěstí. "Vždyť zase v létě přijedu." Řekla a trhaně se nadechla. Neměla srdce té malé křehké bytosti, která ji objímala tak silně, že si její vnitřnosti připadaly jako v odšťavňovači říct, že se vidí naposled. Nejen tento den. Nejen tento měsíc nebo rok. Ale vůbec naposled v životě. A tak Amélii jen pevně objala a zhluboka se nadechla. "Pamatuješ na ten piknik nahoře pod dubem loni v létě?" zeptala se a její otázku doprovázel upřímný kamarádský smích. Takový ten co hřeje u srdce a hladí v mysli. Amélie se na ní usmála a kývla na znamení souhlasu. Sarah nevěděla čím to je, ale oční kontakt mezi nimi byl najednou jakýsi silnější. Jako by snad slyšela i její tep. Amélie se pořádně posadila a otřela si slzy. "Sarah?" Hlesla. Ta místo odpovědi jen kývla hlavou. Amélie jí položila ruku na tvář a palcem jí pohladila. Přiblížila se k ní. Hlavu měla až skoro u ní. Cítila jak Sarah napjatě buší srdce. Nebránila se. Nevadilo jí to. Jejich rty se jemně dotkly. Chvíli strnuli v tom magickém polibku. "Miluju tě." řekla Amélie a usmála se. Její tváře se zbarvili do odstínu večerních červánků. Sarah se usmála nejvíc v jejím životě. Pevně Amélii objala a rozbrečela se. Její horké slzy se jí vpíjeli do košile. Poprvé za dlouhou dobu byla opravdu šťastná.

Seděli spolu ještě chvíli. Slunce už dávno zašlo za obzor. Venku cvrkali cvrčci a vzduch se pomalu ochlazoval. Skoro už usnuli když najednou slyšeli jakýsi rachot zvenčí. Obě dvě se vyklonili do okna a všimli si čtyř osob v černé jak přelézají plot. Srdce se jim strachy rozbušila. Sarah se začala bát. Ona sama co ztratit neměla. Bála se ale o svou malou zamilovanou Amélii. Amélie se k ní tiskla a drtila jí ruku v pevném, vyplašeném stisku. "Zmizíme." Hlesla Sarah a zvedla se. Vytáhla za ruku k sobě i Amélii a vydali se ke schodům. Sešli do prvního patra když uslyšeli jak ti dole právě vyrvali prkna z oken a lezou dovnitř. "Vylezte! Všichni!" křikl jeden z nich. Sarah zatáhla Amélii do jedné z místností. Byla to koupelna. Bez dveří. Schovali se ve značně zrezlém sprchovém koutě. "Bojím se." Kníkla Amélie a Sarah si jí přitlačila na prsa. "Bude to dobrý." Špitla jí. Opět jí ukápla slza. Slyšeli jak vykopávají dveře. "Čistý!" ozvalo se hned potom. A znovu. Rána a pak jen to jedno slovo. "Čistý!" Agresivní objevitelé už šli po schodech nahoru. Sarah už ji na svých prsou strachy až skoro dusila. Když se rána ozvala v místnosti vedle nich, chytla Sarah Amélii za tváře a vtiskla jí dlouhý polibek. Na jejich tvářích se mísily slzy strachu a beznaděje. A v tom došli agresoři až k nim.

"No to se podívejme, copak to tu máme?! Buzničky!" řekl jeden z nich a vešel do koupelny. Chytil Amélii a vyrval jí Sarah z náručí. Strhnul ji na zem. Amélie dopadla do výklenku od dveří. Dva další kluci jí chytili a vytáhli ven. Křičela a házela sebou. "Prosím. Neubližujte jí!" křikla Sarah ale to už jí agresor táhl ven z koupelny taky. Trhl jí s ramenem a Sarah spadla na zem. Amélii už v tu chvíli drželi u stěny dva kluci. Nebylo jim vidět do obličeje. Ani jednomu. Všichni měli bílé masky a černé mikiny s kapucí. Jedinou výjimkou byla poslední členka party. Její dlouhé zrzavé vlasy se stáčeli kolem jejích prsou a dokonale imitovali každý záhyb jejího těla se kterým se setkali. Ta jediná neměla kapuci. Jeden z kluků co drželi Amélii ji přes kalhoty masíroval rozkrok. "Tak co? Budeš hodná holčička a užiješ si s námi?" řekl a zasmál se. Amélie sebou ještě více začala cukat. "Uhni!" štěkla na něj zrzka a on poodstoupil. Amélie schytala pořádný kopanec do břicha. Podlomila se jí kolena a ona spadla na zem. Agresoři jí pustily. "Amélie!" křikla Sarah a chtěla se zvednout. Než to však stihla dostala kolenem do nosu.

Spadla na záda a z nosu jí vytryskl proud krve. Ležela na zemi a vzdychala. Jeden z agresorů jí chytl za vlasy a vytáhl ji na nohy. "Tak holčička ráda broskvičky, co?" křikl na ni a zasmál se. "Prosím, nechte nás být." Vydrala ze sebe přes vzlyky Sarah. Amélie se zatím kroutila na zemi. Kluci jí chytili za ruce a zvedli ji. Neudržela se na nohou a tak jen klečela. A brečela. Zrzka jí chytla za bradu a zvedla jí svěšenou hlavu. "Nedivím se té tvojí čubce, jsi celkem k nakousnutí." Sundala si masku a odhalila krásnou tvář se zelenýma očima. Naklonila jí hlavu na stranu a olízla ji zaslzenou tvář. "Ňamka." Prohodila a zasmála se. Sarah byla mezitím netlačena na okně. Agresor který stál stále u ní jí držel o břicho opřenou hlaveň pistole. "Myslím si že budeš hodná." řekl. Snažila se bránit. Dívala se koutkem oka, jak Amélii týrá zrzka. Rukama se snažila bránit agresorovi a jeho zbrani. Kopla ho kolenem. Vrazil ji facku a chytil jí pod krkem.

"Co si o sobě myslíš?!" zařval na ní. Zrzka se na něj dívala se vztekem v očích. Sice jí vlasy přepadlé přes obličej stínily, ale oči jí skrz tmu žhnuly jako kočce. Propalovala ho vyčítavým pohledem a čekala co bude. Sarah se z posledních sil snažila se mu nějak vysmeknout. Povedlo se jí to a ona spadla na zem. Snažila se odplazit. Přišel k ní a kopl do ní. "Žádná zkurvená teplá čubka mi utíkat nebude!" zařval a přitiskl jí pistoli ke spánkům. Teď sebou začala škubat i Amélie. Zrzka jí vrazila facku. "Aspoň ty se uklidni!" zasyčela na ní ostře. Vytáhla nůž a přitlačila jí ho ke krku. "Nikdo nemusíme udělat žádnou blbost. Sarah začala křičet. Nikdo ani koutkem oka nepostřehl, že se stihla zvednout a teď už s agresorem stála zase u zdi. Tiskli se na sebe zatímco on jí stále držel pistoli u břicha. Odstrčila ho a začala se s ním prát o zbraň. Zrzka se zvedla pomalu šla ke dveřím do pokoje. Vhtěla to nejspíš zarazit. Najednou všemi projel, jako blesk z čistého nebe, mráz. Strach a úlek. Všichni sebou trhli a zrzka se zastavila na místě. Trhaně dýchala. Zbylý dva pustili zdrcenou Amélii na zem. Všechny zajímalo najednou to samé. Kdo vystřelil?

Zrzka vešla do pokoje. Sarah s Agresorem stáli blízko u sebe. Oba téměř nehnutě. Zrzka si všimla kapající krve na zem. Někdo to stoprocentně schytal. Pak si toho všimla. Zrovna ve chvíli když on ustoupil a chytil se za hlavu. Sarah padla k zemi s rukou na břiše. "Dopíči! Kurva!" křičel Agresor. Zrzka k němu došla a vrazila mu facku. "Kreténe! Říkal jsi že se nikomu nic nestane!" řvala na něj. Amélie se zatím bolestně zvedla a doběhla k Sarah. "Jaktože je nabitá!? A jakto že je pravá!?" křičela na něj zrzka. Najednou to vypadalo že akci vede ona. Agresor se dál držel za hlavu. "Já kurva nevím! asi jsem si ji spletl s otcovou!" byl zoufalý. Zrzka ho chytila za límec a praštila s ním o zem tak že se bouchl do hlavy. "To seš takovej omezen imbecil že se neumíš podívat do zásobníku!? Slíbils že se tu nikomu nestane nic hroznýho!" řvala na něj teď už téměř brečící. Agresor ji odstrčil. "Já na vás seru! Zdrhám odsud! Na nás to nebude! Ani nezná můj obličej! Krom tvýho nás neznají!" křičel na ní. Semkla rty k zobě a následně vycenila zuby. Chytla ho za krk a srazila ho na kolena. Servala mu silou masku z obličeje a přitlačila ho k zemi. ZA vlasy mu zaklonila hlavu. "Tak ať se podívaj jakej kretén za to může! Jen ať se podívaj!" křičela a držela ho u země. Následně ho pustila a kopla mu do hlavy tak silkně že se praštil o zem do nosu. Začala mu téct krev. "Zrzavá kundo." zamumla si. Zrzka už ho měla plný zuby. "Jsi tu jedinej kdo si vzal mobil! tak té holce sežeň alespoň záchranku!" řvala na něj. "Seru na vás!" štěkl a dal se k odchodu. Švihnul s mobilem o zem takovou silou že se rozbil.

"Zkurvenej kriple! Chcípni Nathane! Chcípněte všichni!" křičela na něj jak utíkal. Další dva, kteří drželi Amélii se už také ztratili. Zrzka přiskočila k holkám na zemi. "Nemá někdo z vás telefon?!" řekla s očima plnýma slz. "Amélie vyndala Sarah z kapsy telefon a podala ho zakrvácenou rukou zrzce. Zrzka rychle vytočila Záchranku a snažila se dovolat pomoci. Dole nebyl žádný signál. "Kurva!" zaklela a podívala se na holky. ""Musím nahoru. Najít signál. Držte se. Jsem hned zpátky. Vteřinka to bude." Poté co to dořekla zmizela zrzka za rohem a holky slyšely už jen dusání do schodů. Najendou bylo ticho. Byly tam samy. Hlas zrzky marně volající o pomoc už neslyšeli.

"Ničeho nelituju." řekla Sarah do očí plačící Amélii. "Takhle nemluv!" štěkla na ní. Sarah zvedla k její tváři svou zakrvácenou ruku. Položila jí na ni a palcem jí hladila. Zamazala jí od krve. "Miluju tě." Hlesla chraplavým hlasem Sarah. Amélie se rozbrečela ještě víc. "Uslyším to od tebe ještě tolikrát! Tak mi to neříkej jako by to bylo naposledy!" křičela na ní zoufale. Sarah se jen usmála. Usmale se tím sladkým milým úsměvem jako vždy. Mírně šibalským. Přátelským. Ale hlavně upřímným. "Ty můj krásnej skrčku." řekla jí Sarah zatímco jí stále hladila na tváři. "Neříkej mi tak sakra!" štěkla na ní Amélie ostře. Tlačila jí na ránu v břiše. Snažila se zastavit krvácení. Nevěděla kam jí sakra zasáhl, Ale krve z toho bylo dost. "Kde je ta zpropadená zrzka?!" křikla zoufale. Sarah jí otočila hlavu zpátky. "Polib mě lásko. Ať odcházím s tvou chutí na rtech." řekla a usmála se.

"Ty nikam neodcházíš sakra!" křičela zoufalá Amélie. "Líbej mě." hlesla Sarah zatímco se jí už začali zavírat oči. Amélie jí chytla za tváře a vtiskla jí dlouhý polibek. Když ji líbat přestala bylo už po všem. "Amélie ji chytla za límec a opřela se čelem o to její. "Prosííííím! Neeeee!" křičela a vzlykala. "Nemůžeš mě tu nechat samotnou lásko! Nemůžeš! Prostě to nedělej! Prosím! Miluju tě! MIluju, miluju, miluju, miluju!" křičela zoufale mezi vzlyky. Marně. Sarah už jí neslyšela. "Ozvaly se kroky, jak se zrzka vracela. Přiřítila se do pokoje jako velká voda. "Pomoc už je..." zasekla se uprostřed řeči a zůstala stát, jako opařená. Ruka s telefonem jí klesla podél těla. Nyní hlesla už téměř neslyšně. "...Na cestě." Padla na kolena a odplazila se ke zdi. Začala brečet. "Co jsme to provedli?" zeptala se sama sebe a schoulila se do klubíčka.

Pomoc přijela za rovných deset minut. Dívky zatím vynesli Sarah ven, aby se k ní záchranáři dostali. Už jí nedokázali pomoct. Do nemocnice jeli bez zapnuté sirény. "Já... se moc omlouvám." řekla zrzka a objala Amélii. "Je mi to moc líto." řekla a pořádně a pevně ji objala. "Já... tohle nebylo v plánu." Amélie se na ní káravě podívala, ale nebyla schopná slova. Koroner stanovil čas smrti na 18. srpna 2017, 22:18, nalezl u dívky rakovinu v posledním stádiu. Měla už méně jak rok života. A i o ten rok přišla...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kalamity Iharo Kalamity Iharo | E-mail | Web | 23. února 2017 v 10:00 | Reagovat

Oh my whatever!!!
To je krásný! Moc krásný! Slzička netekla, protože jsem ve škole a neudělám tady nikomu tu radost, že budu veřejně brečet, ale to nic nemění na tom, že je to... Tak moc krásný! Moc moc krásný!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama