Co je dneska ještě tabu?

17. listopadu 2016 v 19:00 | Ghoul |  Sex a moje temná osobnost
Když jsem takhle večer seděl u otevřeného blogu a všiml si téma článku na tento týden, tabu, dosti mě to zarazilo. Řekl jsem si že bych se vrámci tohoto článku mohl svěřit. Že po článku "Rivalita mojí mysli" bych vám dal další náhled do mojí zvrácené mysli. Chci to ale? Co vlastně lidi na tomhle blogu hledali? Dříve měl označení "Doupě Horrorů" tak byste tu asi nečekali článek kde si vylejvám srdíčko. Obzvlášť to nečekáte od osoby která si zakládá na tom aby o ní lidé věděli co nejmíň. Tak proč bych něco takového psal na blog kde mě převážná část čtenářů zná osobně?



Ze začátku by bylo možná dobré si říci co "tabu" je. Tabu je striktní sociální zákaz lidské aktivity nebo sociálního zvyku. Porušení tohoto tabu je obvykle považováno společností za nežádoucí a nepřípustné (Žijeme snad ve středověku OMG!?)

Takže to bysme měli. Většina dnešních tabu je, dá se říci, cílená na milostný život a na to co se postele týče, avšak ne ve všem. Je spousta sektorů tabu. Například dejme tomu že bysme se podívali na "televizní tabu" Den ode dne se filmaři snaží tabu bourat ať už ve filmu samotném nebo v televizní tvorbě. Jedním z nich je například úvodní scéna seriálu "Živí Mrtví", kde postava Ricka Grimmese zastřelí malou holčičku. Zobrazení zabití dítěte v přímém přenosu bylo dosti velké tabu.


Tabu může být ale naprosto cokoliv. I co se vyjádření týče, jsou věci o kterých si dodnes společnost myslí že by se jimi lidé neměli "chlubit" jak se tak říká, ale měli by zůstat hezky pod pokličkou. O čem mluvím? například o psychyckých nemocech. Lidé s psychickou nemocí nebo jiným postižením se dodnes berou ve většině případů (Avšak, díkybohu za to, stále méně a méně než tomu bylo kdysi, kdy tito postižení museli zůstávat doma a nesmělo se s nimi ani vyjít na ulici) za tabu a tudíž za něco nežádoucího. Měli by se za to snad stydět? Vybrali si oni sami takový osud? Jistěže NE!

Nyní vám na toto téma řeknu něco o sobě. Začínal jsem jako osůbka která na všechny změny odpovídala "Co by tomu tak řekla společnost?" Na styl oblékání, na styl hudby, na styl chování. A pak jsem jednoho dne potkal dívku, která tomuto nevěnovala žádnou pozornost. Názory lidí měla slušně řečeno, na háku a já to od ní jaksi pochytil. Začal jsem se oblékat jako gotik, i když jsem se tomuto, mnou vysněnému stylu, bránil. Začal jsem si lakovat nehty a obtahovat oči, Začal jsem se chovat tak jak by společnost nechtěla, Jsem typ člověka který někoho zvládne rozplakat, pobavit ale i naštvat a to všechno nejméně v deseti vteřinách po sobě.

Nedávno jsem dělal rozhovor s šéfem jistého extravagantního klubu v Praze. Řekl větu která mi ulpěla v hlavě.

"Každý má nějakou tu svoji obscesi, nějakou úchylku a to ať už v posteli, tak v osobním životě."

Tehdy jsem se zeptal jestli na sebe nějakou prozradí a on souhlasil. Absolutně bez studu, bez jediného odstínu červené ve tváři o tom promluvil na kameru. A proč? Protože se jednoduše nestydí za to co je. Rád bych byl jako tento člověk. Avšak stále více mě postihují stavy pochyb o sobě samotném, stavy kdy si říkám že člověk jako já by neměl vycházet na ulici.

Mezi svými přáteli působím jako ten free člověk, co nechybí nikde, kde je zábava. Já sám se za něj moc nepovažuju. Snažím se lidi rozesmívat protože jsem toho názoru že nejkrásnější je lidská tvář když se směje. Stejně jako jsem horory a strachem fascinován z důvodu že je to podle mě jediná 100% upřímná lidská emoce.

Položil jsem si dnes tu samou otázku jako jsem položil nedávno tomu člověku v rozhovoru.

"Každý má nějakou tu svojí obscesi, úchylku... Práskneš nám na sebe nějakou?"

Dlouho jsem přemýšlel nad tím, zda to udělám. Dlouho jsem přemýšlel co si řeknou lidé kteří si to přečtou.

Na tomto blogu vychází série "Offender - Romance is a lie" a kdo jí četl ví, že tam není tabu absolutně nic. Přiznám to na plnou hubu, je to prostě regulérní porno. A je to porno psané pro každého. Snažím se to psát tak aby až tam jednou někdo přijde a bude to komplet, aby si tam našel i jeho vlastní úchylku. Kolovaly tu spekulace o tom že to píšu z mé vlastní sexuální frustrace. Což by z části mohla být pravda. Nikdy jsem totiž nedoufal, že člověk s tolika sexuálními úchylkami by si našel partnera, který bude o všem vědět a i přes to s ním zůstane. A stalo se. Tohle je tedy vlastně i taková naděje pro vás všechny. Offender je totiž něco jako výčet mých úchylek. Jen, zatím se příběh stále moc nerozjel a tak je těžko určovat.

Co že tedy mezi moje úchylky patří?

Co se té největší týče... Jsem Footfetišista. Miluju ženský nohy a miluju jejich zkrášlování. Když mají nalakovaný nehty, když jsou napasovaný v lodičkách a ladně se nesou, nebo když mají na sobě vysoké ponožky, nadkolenky, či podkolenky. Miluju jejich olizování. (proč jsem tam asi dal toho Mansona? Huh? Huh? :D *mrk, mrk*)


Miluju svazování, ať už mě nebo přítelkyně. Miluju veškeré BDSM praktiky a stejně jako předtím, oboustranně. (Pro blbečky, to znamená že když já napráskám jí, chci to vrátit) líbí se mi oblečky, jsem ujetej na učitelky, zdravotní sestřičky, neko, na veškeré druhy roleplayů ať už to je Sestra x Bratr, Učitelka x Žák, Učitel x Studentka, Neko x Master a tak dále. Miluji když z ní můžu mít svého otroka, kterému poroučím co má dělat a stejně tak miluji když si ze mě svého otroka udělá ona. Miluji když to bolí a zároveň mám čas od času rád nežné milování témeř až tak něžné že by při tom kvetly růže. Miluji sex ze kterého čiší vzájemná láska a opatrnost a zároveň sex při kterém si nadáváme a ten podřízený je pro druhého jen bezcennou hračkou.


Snad jste pochopili co jsem se vám tímto snažil říct. A děkuji vám pokud jste přežili předchozí část. Teď ale proč jsem to sem napsal? Jednoduše už mi nepřijde, že bych se za to měl stydět. Je to součást mé osobnosti a stejně tak byste se za to neměli stydět vy. Pokaždé když jsem své současné přítelkyni sděloval jednu z mých úchylek (Jo říkal jsem je po jedné a trvalo dost dlouho než jsem jí řekl všechny) tak jsem už už čekal kdy zhnuseně odejde. A ona se vždy jen usmála a řekla že to nevadí, že každý je přeci nějaký a nemá důvod mě odsuzovat za to co se mi líbí. Postupně jsem to díky ní pochopil. Bude-li mě někdo za toto odsuzovat, je to jen jeho věc. Já jsem rád že jsem to mohl říct. Nestydím se za to, nestydím se za to, jaký jsem.

Možná se objeví lidé kteří řeknou že takový člověk jako já je nebezpečný pro své okolí, že mám-li rád lolitky bude ze mě pedofil, ale já raději poprosím přítelkyni zda by si oblékla růžové oblečení a mluvila vyšším tónem. Mohou říci že člověk co má rád to, když z někoho dělá svého otroka je nebezpečný, že někoho unese, ale já raději poprosím přítelkyni, zda by se v něj na jeden či více večerů přeměnila.

Ať jsem jakkoli zvrácený stále jsem také milující osobou. Jsem ten člověk, který se těší na své první dítě, které bude moct vše učit, které s ním bude hrát fotbal, kterému bude číst pohádky před spaním a bude sledovat jeho štěstím zářící očíčka o Vánocích. Jsem ten člověk který se po těžkém dnu v práci chce vrátit ke své lásce. Který si s ní chce sednout večer k televizi a zatímco bude tupě sledovat obraz, bude pečlivě poslouchat každé slovo co říká.

Dost lidí mi to nevěří, ale ona sama by to mohla potvrdit nejlépe. Jsem romantik. Romantik a gentleman. Jsem člověk který přijde s růži v ruce a pronese "Lásko, připrav si na večer šaty, zvu tě na večeři." Jsem dokonce ten typ který ji vezme za ruku a bude se s ní dlouhé hodiny procházet a povídat si. Který ji vezme do Kina na nejnovější film s jejím oblíbeným hercem. Jsem osoba která se o ni bojí ve dne v noci, která se klepe strachy když neodpovídá na zprávy, nebo se dlouho nevrací.

Jsem milující a starostlivá osoba. Ale především jsem to samé co vy. Nebo lépe TY. TY milý čtenáři. Jsem člověk.

Dnes jsem zbořil jedno tabu. Sdělil jsem vám své nejtajnější fantazie. A doufám, že jsem tím pomohl pár z vás. Těm co se za sebe styděli, aby si sami sebe začali vážit. Těm, co jsou na tom stejně, podal naději, že i oni si mohou najít někoho kdo je bude respektovat. A především také to, že ať už vás společnost vidí jak chce, je to jen a jen na vás, jací ve finále budete.

Vyjádření mé přítelkyně k tomuto najdete ZDE

Děkuji za pozornost a Sayonara!


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Amphetamine Amphetamine | 18. listopadu 2016 v 14:36 | Reagovat

Skvělé

2 Chloë Noir Chloë Noir | E-mail | Web | 5. dubna 2017 v 9:48 | Reagovat

Niekedy mám pocit, že páry, kde obaja obľubujú BDSM žijú vo väčšej dôvere a láske než niektoré "normálne" páry.
Pretože to, čo mnohí "z vonku" nevidia, že bdsm nie je len o tom, naložiť tomu druhému na prdel, ale je to veľmi založené na dôvere a správne by ani jeden nemal robiť to, čo druhý nechce, aby mu  bolo robené.
A to je na tom super. Čo poznám ľudí v tejto komunite, sú to fasa ľudia, ktorí svoju polovičku milujú, a to že jej natrieskajú na prdel je proste preto, že to tá polovička chce a páči sa jej to. :D
Mne sa zase veľmi páči petplay, najmä byť submisívna mačička, ale zase nie až úplne ako reálna mačka. :D Ale nakoľko som asexuálka, tak zase len po určitú mieru, no. :D

3 Ghoul Ghoul | 10. dubna 2017 v 17:55 | Reagovat

[2]: Přesně tak :) Lépe bych to nevystihl. Vysvětli to však normálním lidem. Svět jede podle stereotypů. Vždy to tak bylo a vždy také bude :)

4 BillyzProde BillyzProde | E-mail | 26. května 2017 v 1:35 | Reagovat

half viagra
http://viagra-withoutadoctor.net - viagra without a doctor prescription usa
  viagra drug strengths
<a href="http://viagra-withoutadoctor.net">viagra without a doctor prescription
</a> - viagra generic date in descending order
buy viagra soft

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama