Lock the door, there's no butterflies...

3. září 2016 v 12:22 | Ghoul |  Motýli
Lidi, tohle je poslední díl Motýlů a tak by se hodilo vám alespoň říci pořadí v jakém se epizody odehrávaly, pokud to chcete vědět, najdete to na konci článku :) děkuji za pozornost ale s tímhle končím :)

Alex stál s Danielem před oknem a dívali se na noční město. Stovky světýlek. Bylo to jako dívat se na blízkou galaxii. "Končím. Definitivně." Řekl Alex a podíval se na Daniela, který se tvářil jako by nevnímal. Jemně pokýval hlavou a podíval se na Alexe. "Ale vydržel jsi dlouho." Poznamenal Daniel a dál se s kamennou tváří díval z okna. Alex se zhluboka nadechl. Nasál do plic noční vzduch. "Co budeš dělat? Skočíš?" zeptal se Daniel a podíval se na něj. Jeho pohled se potkal s Alexovým. "To bych nemohl. Mám přeci jí." Odvětil mu. Daniel se opět zadíval z okna a špitl. "Nikol."




Alex se opřel o parapet a zadíval se na květináče na něm. "Upřímně," začal Daniel, "Myslel jsem, že toho necháš, už když se ti zabil syn." Alex se na něj podíval a usmál se. Neodpovídal. Ještě jakoby viděl tělo svého syna rozprsklé na chodníku. Ten pád nemohl nikdy přežít. "Všichni motýli jsou již volní." Poznamenal a dál obdivoval květy na parapetu. "Nikdy jsem nepochopil, proč jsi tak ty lidi označoval." Alex se otočil zpátky do místnosti. Díval se na prázdné klece. Všichni motýli byli pryč. "Nezůstal nikdo, ani ti co slibovali, že zůstanou vždy." Řekl Alex a povzdechl si. Daniel jen souhlasně zamručel.

Alex se opět otočil k výhledu na město. "Měl jsem tušit, že to takhle skončí." Povzdechl si. Daniel se pousmál. "Vždycky to takhle končí."

"Co uděláš z kanceláří?" zeptal se a Alex se podíval nejdřív na něj a poté do místnosti. Místo klecí na stěně visely obrazy slavných osobností a fotky motýlů. Stěny byly místo betonově šedé vymalovány sytou tmavou červení, do půlky zdí byla místnost vykládaná mahagonem. Uprostřed byla psychologická pohovka a vedle ní židle se zápisníkem, kousek od nich stál masivní stůl z mahagonového dřeva s leštěnou deskou. "Asi to tu zavřu. Nebo nechám někomu jinému." Daniel se na něj podíval. "Jinému?" utrousil. Alex se usmál. "Někomu kdo to bude zvládat lépe."

Daniel přešel ke stolu a sedl si do koženého otočného křesla, které stálo za ním. "Myslel jsem, že toho necháš, i když ti to tu ta pyromanka zapálila. Dostal jsi se z toho jen tak, tak." Alex se uchechtl. "Nemohl jsem toho přeci nechat. Navíc je to už rok." Daniel se na něj podíval. Na chvíli se jejich pohledy střetly. Alex si sebral z prázdného stolu kufřík a stoupl si před něj. Daniel se zvedl z křesla. "Takže je to tedy sbohem, starý příteli?" zeptal se Daniel a podal Alexovi ruku. Alex mu s ní potřásl a pokýval hlavou. "Ano, je to sbohem."

Alex se dal na odchod, když vzal za kliku ode dveří, Daniel na něj ještě naposledy promluvil. "Alexi?" "Ano?" řekl Alex a zastavil se. "Děkuji ti." Pronesl Daniel a usmál se. Alexovi ukápla slza. "Já děkuji tobě, že jsi mi pomáhal a byl tu se mnou." Daniel se opět usmál. "Musel jsem být, potřeboval jsi mě." Alex se naposledy usmál a zavřel dveře. Vsunul opatrně klíče do zámku a zamkl. Podíval se skrze sklo na dveřích. Stál tam Daniel a usmíval se. Alex pustil klíče na zem a dal se na odchod.

"Díky že jsi toho nechal, neskončíš jako já… tati…" pronesl Daniel a rozplynul se jako pára nad hrncem…

Děkuji za pozornost, nyní máte nejspíše spoustu dotazů na které se milerád podívám v komentářích, každopádně příběh motýlých povídek jde po sobě jednoduše takto:

Open the cages! Butterflies have to fly
Open the scars old friend
Odpočívej můj okřídlený příteli
Lock the door, there's no butterflies
Náhoda je blbec
Nechť je motýlům země lehká

Děkuji vám všem ještě jednou :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kalamity Iharo Kalamity Iharo | E-mail | Web | 18. září 2016 v 20:53 | Reagovat

*dostala se k tomu až teď, laskavě ji někdo pěkně zbijte!*
Ah... Ahem... *cough*
To je... Hádám, že až si to člověk přečte popořadě, odhalí to úplně jiný rozměr příběhů! Asi mám teď co dělat.
Tak jako tak i tato část má neskutečnou atmosféru! *jde se zbít sama za to, že to odkládala a pak na to zapomněla*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama