Probudil jsem se zase v alchymistické laboratoři. Nade mnou se vznášel pár obrovských očí. Leknutím jsem zařval a vrazil Hidaris takovou facku že spadla na zem. "Promiň ale… ty vole, víš, jak jsem se lekl? Tohle mi dělat nemůžeš!" řval jsem na ní, zatímco jsem těžce oddechoval. Podívala se na mě skrz ty dalekohledy, co měla na očích, které si musela po ráně ode mě narovnat. "Divím se, že na mě tak štěkáš, když máš kočičí uši." Řekla vážným hlasem.
