Žiji ve stínu vlastní osobnosti 1/3

1. prosince 2015 v 18:55 | Ghoul
Alexander zabořil hlavu hluboko do polštáře a začal řvát. Nahlas křičel. Polštář tlumil jeho výkřiky, ale jeho hlava jimi třeštila. Připadal si jako by měl hlavu v kostelním zvonu. "Už nechci! Nech mě už kurva na pokoji! Nenávidím tě! Nenavidím tě, ty zasranej hajzle!" řval do polštáře a z očí se mu řinuly proudy slz. Najednou přestal a zvedl se. Potichu přešel před zrcadlo. Oči měl od slz zarudlé a hlas vysílený tak, že nemohl ani mluvit. Stál před zrcadlem a koukal na sebe. Povolil si límec u košile prohrábl vlasy. Jeho pohled se změnil. Na tváři mu naběhl psychotický škleb a on se uchechtl. "Nyní jsi pod mou kontrolou a já zničím vše a všechno, co jsi kdy miloval a na čem ti kdy záleželo." Alex se opřel rukama o zrcadlo a naklonil se k němu tak, až se špičkou nosu dotýkal skla. "Protože tě tak strašně nenávidím, drahý Alexi." Dodal a začal se smát řezavým smíchem, jež bodal do uší každého, kdo ho jen mohl slyšet.



Alex na rameno hodil tašku a se svěšenou hlavou se vydal opět do školy. Celou dobu ho cítil. Byl tam s ním. Uvnitř jeho hlavy. Seděl tam a užíval si výhled na bortící se svět mladého Alexandra Garricka. Nikdy nic neprovedl a ke všem se choval slušně. Jediný jeho problém bylo to, že si jako malý vytvořil imaginárního přítele, Nathaniela. Ten se však vyvinul v těžkou schizofrenii. Stala se z něj ničivá osoba, která drtila Alexovu duši pěkně zevnitř. Stál u ní s nožem a okrajoval z ní kousky, jako z jablka. Nathaniel vytáhl velký nůž z kapsy a začal si s ním pohazovat uvnitř jeho hlavy. Alex byl myšlenkami pryč, takže si ho nevšímal. "Vstávat." řekl ironicky Nath a hodil nožem proti straně jeho hlavy. Alex zavrávoral a spadl. "Jsi v pořádku hochu?" zeptala se starší paní, která stála opodál. Alex se na ni podíval a usmál se. "Ale jistě paní Beckettová, jsem naprosto v klidu." dořekl a zvedl se. "Už se zase klidni Nathane." prohodil Alex a přidal do kroku.

Ve škole probíhalo vše jako normálně. Alex seděl v lavici s Nathanem. Normálně seděl sám, ale občas se stalo, že prostě Nath nebyl jen u něj v hlavě, ale že se pohyboval v jeho blízkosti v naprosto lidské podobě. Na sobě měl vždy to samé. Černou košili, černé rifle a vínovou kravatu. "Zase čekáš až přijde Jessica?" zeptal se Nath a usmál se na Alexe. Ten mlčel a jen upřeně koukal před sebe. Do dveří vešla Jess. Krásná brunetka s vlasy až do poloviny zad, která Alexe fascinovala už od doby kdy přišla. Miloval ji, ale chtěl ji zároveň chránit před Nathanem. "Kdy už ji někam pozveš?" zeptal se Nathan. Alex stiskl pevně zuby k sobě a procedil přes ně: "Až ty odejdeš z mojí hlavy!" Nath se pousmál a naklonil se k Alexovi. Zhluboka se nadechl a šeptl mu do ucha: "Já ti s ní pomůžu, můj drahý Alexi." zazvonilo na hodinu a do třídy vešel učitel.

"Jess je opravdu krásná." říkal si Alex celou přestávku. Nathan seděl vedle něj a celou dobu na něj mluvil. Alex ho nevnímal. Nathan se zvedl a šel směrem k Jess. Alex nemohl mluvit. Nemohl nic říct a v ten moment mu srdce bušilo o sto šest. Vlastně ne. Neměl tep a ani nedýchal. Lapal po dechu. Až teď zjistil že si s Nathanem prohodil pozice. Nathaniel ovládal jeho tělo a Alex s tím nemohl nic dělat. Alex se snažil dostat za Nathem, ale nemohl. Nohy mu nefungovaly. Zvedl se, ale hned spadl. Nathan se tomu jen tiše smál. Alexův konec byl v této chvíli blíž než kdy jindy.

"Ahoj Jess." řekl Nathan. "Ahojky." odpověděla mu a usmáa se na něj. "Hele poslyš, co děláš takhle třeba dneska večer?" zeptal se Nathan a opřel se jednou rukou o lavici. Jess zrudla na tvářích a rozhlédla se po třídě. Pravou rukou si prohrábla vlasy. "P...p...proč se ptáš Alexi?" řekla rozpačitě. "Alex ji chytl za ruku. "Protože tě chci někam pozvat." odpověděl a usmál se. Nathan se podíval na Alexe, který se svíjel na zemi u své lavice. Nathan pohladil Jess po hlavě. "Budu se na tebe teda těšit." řekl jí a odešel zpět do lavice. Chytl Alexe za límec a posadil ho zpět. Když se usadil vedle něj. Mohl se Alex konečně zhluboka nadechnout. Začal kašlat. Nathan ho poplácal po zádech. "Nemáš zač." řekl. "Cos to provedl!? Musím za ní dojít a zrušit to rande." řekl Alex a zvedl se. Nathan si sundal kravatu a pohotově ji nasadil na krk Alexovi. Chytl ho za ní a dotáhl zpět do lavice. "Teď mě dobře poslouchejte, pane Garricku." řekl a podíval se mu do očí, zatímco ho stále držel za kravatu. Až přijdete domů, půjdete do sprchy, vyčistíte si zuby. Vezmete si oblek a přesně v sedm hodin večer slečnu Bellalunu vyzvednete. Rozumíte mi?" zakončil svůj proslov otázkou Nathan. Alex kývl. "Zopakujte, co uděláte!" štěkl na něj Nath. Alex byl trochu nesvůj. "Přijdu domů," začal, "vlezu do sprchy, vyčistím si zuby, obleču se a v sedm vyzvednu Jess." Nathan kývl a sundal mu kravatu. zbytek školy proběhl bez větších komplikací.

Když přišel Alex domů, udělal přesně to, co Nathan chtěl. Když si uvazoval kravatu stál před zrcadlem. Stál proti němu Nathan a pohyby dělal naprsto totožné, jako on. Neprohodili ani slovo, ale když Alex odcházel NAthan mu ukázal palec nahoru na znamení podpory. Alex vyšel ze dveří a zamířil k Jess, která bydlela jen pár ulic od něj. Cestou vedle něj šel Nathan. "Věř mi Alexi, tohle dáš, ber to, jako že jsem ti pomohl k něčemu, co jsi dlouhou dobu chtěl." Řekl Nath a bylo to vlastně to jediné a poslední, co mu řekl. Alex pokračoval dál a zhluboka dýchal. Musel se psychicky připravit na to, jak zvládne celé tohle rande a hlavně, jak udrží Nathana celou dobu na uzdě.

POKRAČOVÁNÍ JIŽ BRZY...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nana Nana | 24. března 2016 v 3:20 | Reagovat

Ou yeaaah, I like it :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama