Bestiář - 1. Díl

26. října 2015 v 14:44 | Ghoul |  Bestiář
Zdravím, návštěvníci světa nemrtvých. Přináším vám dnes něco málo z mé tvorby, hodlám to psát delší dobu a zatím jsem to natrvalo pojmenoval Bestiář. Je to něco jako Horror na pokračování a doufám, že se vám bude líbit. Vaše jakékoli nápady, rady a připomínky si velice rád vyslechnu v komentářích. Děkuji a prozatím se mějte





Vlak uháněl tmavou nocí dál a dál. Po oknech stékaly proudy deště v bouři, jež venku zuřila. William seděl sám v naprosto prázdném vagónu. Tedy, alespoň to tak vypadalo. Klobouk měl stažený do obličeje a na první pohled to vypadalo, že spí. Z ničeho nic k němu přišla mladá dívka, oblečená v bílé košili, černé krátké bundě s kožichem u krku a ve světlých riflích. Sedla si naproti Williamovi. Hodila si nohu přes nohu a prohrábla si vlasy. Ač to netušila, Will jí stále pozoroval. Po chvilce pomalu zvedl hlavu a do obličeje mu pronikl pruh světla z osvětlení ve vagónu. Nebyly tu kupé, celý vagón byl otevřený. Kdokoli na kohokoli viděl. Nyní tam však byli pouze oni dva. Will se chvíli díval na osobu před sebou. Přišla mu velice zajímavá. "Co ode mě chceš." Procedil skrz zuby William a trošku si přizvedl široký tmavý klobouk na hlavě. Jeho mluva zněla, jako by něco měl v puse a teprve teď si nově příchozí všimla, že mezi zuby svírá náboj do pušky. Usmála se na něj. "Jen jsem myslela, že byste třeba uvítal společnost, když tu tak sedíte sám." Řekla mu a zadívala se na jeho napůl do stínu halenou tvář. Doufala, že místo, kam upřela zrak, bylo přesně to místo, kde se skrývaly jeho oči. "Přeslechla jsem vaše jméno." Řekla směrem k Williamovi a opět se usmála. Will se otočil směrem k oknu. "Nepřeslechla. Neříkal jsem ho." Odpověděl jí William a pokračoval v pozorování okna. "Já se jmenuji Abigail. Abigail Darenová. A vaše jméno?" řekla a upřeně se na něj zadívala. William sebou mírně škubl a sevřel náboj silněji mezi zuby. Prudce se otočil směrem k Abi. "Jmenuju se William." Pronesl a zvedl hlavu. Abi se na něj znovu usmála. "Měla bys odtud co nejrychleji odejít." Prohodil William a otočil se přes pravé rameno. "Hned." Pronesl a otočil se zpět. Na tváři Abi se objevilo překvapení. Nevěděla, co to má znamenat. William se zadíval daleko za ní a pootevřel pusu. Vypadl mu z ní náboj a s cinknutím dopadl na podlahu a zakutálel se kamsi pod sedadlo. "Teď už je stejně pozdě." Prohodil. "Co to má znamenat?" zeptala se Abi trošku roztřeseným hlasem. Bála se ho a zároveň ji přitahovalo jeho tajemství, ať už bylo jakékoliv. "Normálně se mnou konverzujte." Procedil William mezi zuby a stáhl si klobouk trošku do obličeje, zatímco si povolil dvě kovové klipsny, které mu držely oba líce kabátu při sobě. "Dobrá," řekla Abi a pokračovala "kam tedy máte namířeno?" zeptala se. "Do jednoho malého městečka. Trošku zapadlé místo." Odpověděl a uchechtl se. "A proč tam jedete?" zeptala se opět Abi a dech i tep se jí pomalu uklidňovaly. Všimla si stříbrného křížku, který měl William na krku. Byl posázen červenými kamínky. Možná rubíny, nebo granáty. "Vyžádaly si mě tam." Odpověděl Will suše na její otázku. "Vy jste něco jako kněz?" vycedila přes zuby Abi, zatímco jí plně hypnotizoval ten stříbrný předmět na jeho krku. William si poodhrnul jednu polovinu kabátu, pod kterým měl koženou vestu, která vypadala jako by byla snad z nějakého ještěra. "Já jsem lovec monster. Řeším případy, jako jsou duchové, přízraky, čarodějnice a démoni." Odpověděl Will takřka neslyšně a pravou ruku strčil pod levý líc kabátu. "Démoni." Hlesla Abi a dech se jí opět zrychlil. Uslyšela kovové cvaknutí. "Jo. A jednoho máš právě za sebou." Odpověděl will a čelist se mu napnula, jak k sobě stiskl zuby. Abi se začala pomalinku otáčet. "Ať tě to ani nenapadne." Prohodil k ní Will. "dobře mě poslouchej, teď uděláš přesně to, co ti řeknu," procedil skrz zuby a pokračoval. "Až ti řeknu. Skloníš se, jak nejvíc budeš moct a dokud nebude ticho tak se nezvedneš. Ok?" Abi kývla na znamení souhlasu. Willovi se na tváři objevil jakýsi psychopatický škleb. "Teď!" štěkl na Abi a ta se v mžiku shýbla. Will vytáhl zpod kabátu stříbrnou pistoli a třemi hlasitými ranami sundal onoho démona na zem. Poté strčil zbraň zpět pod kabát a zvedl se. Přešel pomalu k démonovi a z kapsy vytáhl krejčovský metr. Změřil si démona a pro sebe si prohodil: "Dva metry dvacet, ty budeš možná největší, fešáku." Uklidil metr do kapsy a vytáhl zpod kabátu jakousi černou knížečku. Zase si brumlal pro sebe. "Planotlam, dva metry dvacet." Pronesl a nejspíš to zapsal do té knížečky. "Smůla kámo, abys byl rekordem musel bys mít o dvanáct čísel víc." Řekl a pak se otočil na Abi. "Gratuluji, vážená dámo, právě jste přežila jednoho, celkem velkýho, Planotlama." Abi se postavila a nestačila věřit tomu, co viděla. "Co přesně, je Planotlam?" zeptala se Willa. Ten ukázal na vyzáblou kreaturu tmavě šedé barvy, která se válela na zemi za ním. "Planotlam, se mu říká proto, že má plené zuby, když se do vás tahle potvůrka zakousne, tak vám v daném místě ty zoubky zůstanou a jakmile je takhle pustí, dorostou mu během asi pěti vteřin zase zpátky." Pronesl ironickým hlasem Will. Abi se zdála být trochu vyděšená, zatímco Will zachovával chladnou hlavu a na pruhu jeho tváře, který osvětlovala žárovka, se vyjímal jeho široký, zuby odhalující úsměv. "A teď bych se s dovolením vyspal. Bude to dlouhá cesta." Řekl, překročil tu obludnost na zemi a usedl do jednoho sedadla, zatímco si nohy hodil na sedadlo před sebou. Stáhl si klobouk do obličeje a položil si ruce za hlavu. Abi tam stála a nemohla věřit tomu, co právě viděla. A vlak si dál uháněl bouří, vstříc malému městečku na kraji Irska.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama