Pod srpem měsíce - #01

10. prosince 2017 v 21:10 | Ghoul
Kůže z rukavic zapraskala se sevřením těžkého kladiva. Měsíc osvětloval tmavou cestu hvozdu v Devonu. Po úmrtí sira Charlese Baskervilla byli o pomoc požádáni jen dva muži. Sherlock Holmes a ne tolik známý vyšetřovatel zabývající se mytologií a především démony. Malé větvičky praskaly pod podrážkou vysokých kožených bot. Slyšel zavrčení. Blížil se. Okamžitě po ohledání těla si byl jist, že za smrtí sira Baskervilla nestál člověk.

 

Jak umírá naděje

3. prosince 2017 v 16:57 | Ghoul |  Deprese and stuff
A jak umírá naděje? Jako pták zasažený bleskem, hořící a v bolestných křečích padající k zemi za zvuků odporného burácení. Jak umírá, když dlouho žila? Pomalu a bolestivě jako poslední pěšák na bojišti. Pomalu jako jehla zabodávající se do pulsující tepny, jako střípek za hranou oka, který nejde rozmrkat. Pomalu se tříští na malé kousky a v dešti rozpadu cinká o dlaždice v koupelně doprovázená tichým kapáním rudého saténu z žil, tiše jako symfonie smrti umírá poslední kus života v mysli ztrápené osoby. Po rocích souboje odchází. Stará a zrezivělá, napůl rozpadlá a umírající. Jak na houslích smyčec žiletka na paži doprovází naději ke dveřím za zvuků orchestru ďábla v pařátech drtící duši zlomenou útlakem! Přes brány pochodují rudí vojáci se smrtí za zády! V davu všech se zmítá střípek, praská a drtí se v náporu bolesti, která pochoduje přes jeho záda. Barví armáda stěny do ruda a tmavne nebe. Zvuk všeho utichá v ostrých výstřelech nervových konců. Ve víru euforie mísí se strach s radostí. Bolest pod nimi v zlověstném marši odnáší poslední přeživší na popravu. Bez přípravy popravuje poslední zbytky síly, Bez varování bortí hrad naděje. Hradby padají do oceánu z útesu a zem se propadá v otřesech vojsk. A k tomu dáma v černém, anděl s dlouhou černou sukní pohladí svou kostěnou rukou čepel kosy, než pročísne rudou armádu v saténu. V záplavách zbarvené vody přichází a rozhrabuje sutiny. Až vyndá osobu poslední, která zůstala. Její hebké roucho ji omotá než obejmou ji křídla a v tichosti odejdou spolu. Tak končí boj. Tak umírá naděje. V tichu. Sama. Takhle odcházejí neviditelní válečníci. Takhle utichá nepokoj. Takhle vypadá smrt.


Chladná zbroj a vroucí srdce

2. května 2017 v 20:39 | Ghoul |  Random Stuff
Kráčel jsem sám. Pod nohama mi křupala směs popele a sněhu. Od úst mi šla pára z chladu. Štítem, který jsem držel před sebou jsem rozrážel poryvy větru. Vyšlapal jsem až úplně nahoru. U ohně tam seděl jakýsi stařík. Byl jsem moc unavený. Padl jsem na kolena a snažil se vstát. Spadla mi helma. Doplazil jsem se k ohni a zeptal se, zda mohu přisednout. Stařík se na mě podezíravě podíval. "Arcathen, že ano?" zeptal se. Podíval jsem se na něj a dotkl se jednoho žhavého uhlíku.

 


Dnes je váš den, bratři a sestry...

10. dubna 2017 v 18:57 | Ghoul |  Motýli
Dnes je tomu rok kdy se na sociální síti YouTube zčista jasna objevilo video pod názvem "Nechť je motýlům země lehká". Nebýt tohoto videa, možná by s námi dnes už nebyla osoba, kterou stejně všichni znáte jen pod jejím příběhovým jménem. Lady. Nebýt jí, nikdy by nejspíš ani nevznikl žádný jiný příběh o motýlech. Nebýt jí, nevím, o čem by bylo mé připravované video "200" (Odkazy na obojí najdete dole na konci článku)


Chladný výdech v žáru hněvu

5. dubna 2017 v 9:29 | Ghoul |  Deprese and stuff
Pohleď chvíli do nebe,
vidíš zářit světýlka?
Takhle v noci pozdě že tě,
nezebe už na lýtkách.


Quo Vadis?

6. března 2017 v 19:42 | Ghoul |  Deprese and stuff
[QUO VADIS - Kam kráčíš?]

Quo Vadis poutníku, ztracený v béžovém obleku?
Quo Vadis osobo, zlých příběhů zásobo?
Quo Vadis hnědovlasá krásko, největší lásko?
Quo Vadis uplakaný člověče, kam si myslíš, že se dovlečeš?


Poslední západ před odjezdem

20. února 2017 v 11:10 | Ghoul
Sarah se přehoupla přes plot a těžce dopadla na zem svými steely. "Budeš tam jen tak stát nebo půjdeš za mnou?" řekla Sarah a usmála se na Amélii za plotem. Amélie nervózně přešlápla na místě a pak začala lézt přes plot. Když se přehoupla přes plot, zachytil se jí rukáv košile za poodtržené oko kovového pletiva a zároveň jí podklouzla noha. Ztratila rovnováhu a s žuchnutím za zvuku párající se látky dopadla na zem. Celý její rukáv nyní visel na pletivu. "Do háje!" zaklela. Sarah se jen zasmála a se rty roztáhlými do krásného a sladkého úsměvu podala kamarádce ruku. Amélie jí kouzelný úsměv opětovala a vyhoupla se zpátky na nohy. Sarah šla napřed. Vždycky šla napřed. Taky proto že na ní Amélie mohla oči nechat. Ráda pozorovala jak se její pevná prdelka při chůzi pohupovala, natěsnaná v úzkých černých džínách. Občas se až moc zakoukala na její ladné pozadí, jak ostatně nasvědčovala jizvička na levé straně nosu.


Like a clockwork...

17. února 2017 v 19:43 | Ghoul |  Deprese and stuff
"Tick. Tick. Tick. Tick. Tick. Tick. Tick. Tick. Tick. Tick."

Deset vteřin. Deset úderů. Ručička na mých hodinkách se neúprosně řítila vpřed. Uháněla kolem ciferníku nadzvukovou rychlostí. Seděl jsem prázdný. Bez známek života. Díval jsem se na ciferník. Ozval se výkřik. Tlumený výkřik do tmy. Kolem však bylo světlo. Sice jen v kuželu, ve kterém jsem seděl, ale bylo tam. Díval jsem se na balíček hracích karet před sebou. Výkřik mě probral. Zamrkal jsem a podíval se kolem sebe. Nic než tma. V dálce jsem slyšel dětský smích. Ostrý a bolestivý smích. Jazyk jako meč. A pak to přišlo. Bubny. To bubnování! Uchopil jsem do ruky balíček karet a s přežvýknutím jsem ho začal míchat.


Offender - Romance is a lie (part 21)

13. února 2017 v 21:02 | Ghoul |  Offenderman - Romance is a lie
(Víte co je sranda? Že už několik epizod píšu vždy u písniček z Disneyovek xD )

Kapitola 6 - Wrii

Jackie otevřela dveře a osůbku ve žlutém sáčku zatáhla dovnitř a švihla s ní o židli. Neznámá se posadila. "Co blbneš Jackie?! A proč seš nahá!?" zeptala se osoba. Jackie ji na židli otočila směrem ke mně. "Pane dokonalý, seznamte se, toto je přírodní úkaz zvaný 'Wrii' a podle všech mých informací je ještě panna." Řekla Jackie a doširoka se usmála. Jemně kousla Wrii od lemu ucha a špitla. "Ne na dlouho."


Offender - Romance is a lie (part 20)

12. února 2017 v 18:17 | Ghoul |  Offenderman - Romance is a lie
(Přiznejme si to všichni... nemáte mi co vyčítat, Jackie bysme ojeli všichni...)

Kapitola 6 - Wrii

Došel jsem k oknu a nakoukl dovnitř. Usmál jsem se, když jsem viděl Jackie, jak leží na posteli a čte si knihu. Na stolku vedle počítače byl položený kýbl zmrzliny. Ujistil jsem se, že jsem z místnosti opět udělal zvukotěsnou bublinu a přenesl se dovnitř. Absolutně potichu jsem se zjevil na druhé straně pokoje. Jak se sluší a patří jsem si sejmul klobouk z hlavy. "Zdravíčko.." Pronesl jsem a opět se široce usmál.


Offender - Romance is a lie - FAQ

9. února 2017 v 18:28 | Ghoul |  Offenderman - Romance is a lie
Hej a dost, už mě nebavíte, odteď kdokoli se ještě zeptá, odkážu ho sem. Ne, ale teď vážně. Chodí mi neustále milion stejnejch stále se opakujících dotazů, co se týče Offendyho, tak já vám na ně zkusím teď odpovědět jo?


Offender - Romance is a lie (part 19)

8. února 2017 v 22:23 | Ghoul |  Offenderman - Romance is a lie
Kapitola 5 - Alex

Chytil jsem ji pod krkem a zatáhl do jednoho z průchodů. Pomalu se stmívalo. Chtěla křičet, ale tomu jí jaksi bránilo moje chapadlo v držce. Po chvíli jsem ho vytáhl. "Nejsem jeskyňka, já neodejdu hned po tom, co si ohřeju dva prstíčky. Ale zmizím hned, co si ohřeju péro až po koule." Má ústa se roztáhla do širokého úsměvu a já jí poposunutím klobouku nahoru dopřál pohled na můj beztvářný obličej. "U všech svatejch! Co seš to za pekelnou bestii?" vykřikla a rozbila o mě malou lahvičku svěcené vody, co měla v kapse.


Zrvhlá realita normální osoby

10. ledna 2017 v 11:45 | Ghoul |  Sex a moje temná osobnost
Už jste se o mě něco dozvěděli v článcích "Rivalita mojí mysli" a "Co je dneska ještě tabu" a opět bych se s vámi dnes chtěl o kousek ze svého soukromí podělit. A nejen ze svého. Opět vám chci poskytnout povzbuzení i důvod, nad něčím se zamyslet. V předchozím článku jsem mluvil o svých sexuálních fantaziích a fetiších. O něčem z toho bych vám trochu chtěl povědět i dnes. Ukázat vám, že někdy to lidé, kterým se něco líbí, nemají tak jednoduché.


Poslední rytíř

8. ledna 2017 v 22:52 | Ghoul |  Random Stuff
"Nikdy to nezvládneš!" Špitl mi do ucha chraplavým hlasem a vytáhl mi z těla dlouhé kopí. Spadl jsem na zem a upustil meč. Z břicha mi tekly proudy krve a bradu špinila krev, kterou jsem vykašlával. V hlavě mi začalo hučet. Éterický rytíř přede mnou. V černé zbroji se zlatým zdobením. V ruce dlouhé kopí s perovou špičkou. Začaly se mi dělat mžitky před očima. "Chcípneš stejně, jako jsi chcípl už tisíckrát," pronesl a napřáhl se s kopím "Mojí rukou." Řekl a bodl mým směrem.


Ve službách jeho veličenstva

15. prosince 2016 v 18:20 | Ghoul
Victoria postavila kufr ke dveřím a ještě jednou se podívala na adresu z inzerátu. Sedělo to. Zazvonila. Chvíli se nic nedělo. Když chtěla zaklepat na dveře, otevřely se. Zůstala tam v údivu stát. Dívala se zpříma do jeho hnědých hlubokých očí. Zůstala naprosto ochromena jeho vzhledem. "Přejete si?" řekl dokonale silný mužský hlas. Cítila, že se jí mírně klepou kolena. "Já… um…" zarazila se. Bylo to pro ni něco neobvyklého. Stál tam jen v županu. Na tuto roční dobu neobvyklé. "Dobrý den, jmenuji se Victoria. Jsem tu kvůli vašemu inzerátu." Řekla a nervózně přešlápla. Podala muži ve dveřích výstřižek z novin. Chvíli se na něj díval. Spletla si snad adresu? Její prvotní nervozita stoupala. Muž ve dveřích se usmál. "Tak vás tedy u sebe vítám, pojďte dál," pronesl a poodstoupil od dveří. Victoria si vzala kufr a vešla dovnitř.


Kam dál